Ginny Weasley - 8.kapitola

 ,,,Ginny Weasleyová" poslední na řadě jsem byla já. Ale já už jsem byla zvyklá, že jsem poslední na řadě. I u mých bratrů to platilo víc.

,,Nebelvír!" vykřikl Klobouk a já jsem si šla sednout za svými bratry.

Všichni mi potřásali rukou a pak Brumbál zahřměl..

,,Tiky, tiky, Ťak... Hostina je tu zas" všichni jsme se zasmáli a já vykulila oči, kolik se rázem objevilo jídla na stolu.

V břiše mi kručelo, byla jsem hubená jako tyč a bledá jako smrt.

,,Dej si tohle, dej si tamto" nabíral mi Percy porce jídla na talíř, jako kdybych byla malé děcko.

V té chvíli mi to ale bylo jedno. Tak šťastná a hladová jsem nikdy nebyla.

A když jsme dojedli, objevila se na stole další porce zákusků a karamelových dortů a větrových bonbónů, kterých se nikdo, ani já nedotknul.

Nakonec jsme si líně zazpívali Bradavickou hymnu.

Bradavice,Bradavice,Brada Bradavice,

každý z nás chce vědět víc, než ví,

ať jsme hloupý jelimánci,

nebo nám už vlasy šedivý.

Našim hlavám může jenom prospět,

když se tedy něco naučí,

teď je v nich vzduch a spousta much,

prachu a starých pavučin.

Učte nás všecko, co za to stojí,

a co leckdo z nás už zapomněl.

Pomozte nám a každý sám,

zvládne víc, než by vůbec měl.

Fred s Georgem to zpívali pohřební písní.

Když jsme šli nahoru směrem k Buclaté dámě.

,,Znáte heslo?" V tom jsme uslyšeli fňukání Nevilla Longbottoma, věčně zapomnětlivého chlapce, který jen tak tak se dostal do druhého ročníku.

Hodně bodů mu v psacích testech pomohlo bylinkářství.

,,Caput Drakonis" zamumlal Percy a Buclatá dáma otevřela dveře do společenské místnosti.

,,Pokoje kluků jsou napravo, dále pokoje dívek jsou na levo" v tom se však ale Percy zamračil.

Uviděl Rona, který jel do školy autem a také Harryho.

Všichni začali tleskat a poplacávat je po rameni.

,,Měli jste něco k jídlu?" Zeptala se vyplašená Hermiona.

,,Nejen to, také školní trest, štěstí, že nás nevyloučili" zamumlal Harry.

Ta to nebrala na lehkou váhu, jako ostatní.

,,Ginny, gratuluji k Nebelvíru" popřál jí Ron a byl štěstím bez sebe, že mě tu má.

Deník! Vypískla jsem v duchu a trtala na horu do školních ložnic.

Milý Tome,

Bradavice jsou úžasné. A můůj bratr Ron a kamarád Harry přijeli létajícím autem, který vlastnil náš otec. Nemohli přejít přepážkou na nástupiště.

Podle mne za to může nějaký mocný kouzelník. Nebyla to jejich vina.

Jsem v Nebelvíru.

´´´´

Drahá Ginny,

moc gratuluji k Nebelvíru. Z Rona a Harryho si nic nedělej.

Dobrou noc a sladký sny, naše dobrodružství teprve začíná.

S pozdravem Tom.

´´´

Zaklapla jsem deník Toma Raddlea, dala jsem si ho pod polštář a převlékla jsem se do pižama.

Zbývalo si už jen vyčistit zuby a jak jsem byla KO, tak jsem ihned usnula tvrdým spánkem.