Ginny Weasleyová - 6.kapitola

 Jen tak tak jsme to stihli k nástupišti 9 a tři čtvrtě,

Všichni něco pořád zapomínali a tak jsme se vraceli sem a tam.

,,Molly, miláčku, kdybych..." ale paní Weasleyová tomu zabránila.

,,Ne, jako kdyby se s tím očarovaným autem nadělalo dost průserů" protestovala.

,,No dobrá, dobrá" přikývl manžel mé matky,

Už jsme měli všichni všechno tak jsme se vydali na cestu pomalým tempem.

Kdyby jsme měli peníze, tak si kouíme lepší auto, jenomže platy mých rodičů jsou mizerné,

Ale, dost, nehodlám si tím kazit náladu.

---

Na nástupišti Lee Jordan ukazoval svou obří tarantuli, kterou propašoval v krabici od mudlovských bot.

,,Ukaž nám ho, Lee, nenech se prosit" zaškemral Fred,

Lee otevřel krabici a celá třetí třída vyjekla.

,,Ginny, nechoď tam" napomenula mne matka.

Tak jsm se s věcma odšourala do kupé, volného.

Neville Longbottom, zapomnětlivý chlapec, dal babičce pusu a šel s kufrem do vlaku.

Všichn, bylo nás moc, divím se, že vlak je dostatečně velký.

Vzpomněla jsem si na to, že Harry vtipkoval, že jeho strýc mlel cosi o létajících kobercích.

Ale kde je? Třeba se někde zdržel. Všichni se na něho vyptávali.

Až nám sova Papušík donesla noviny.

Létající auto kolem světa

Kornelius Popletal spatřil létající auto, které letí do Bradavic z mudlovského nástupiště.

Na svědomí to nemá nikdo jiný, než muž, který očaroval mudlovské auto,Arthur Weasley.

Ten prauje v oboru zneužívání mudlovských věcí, které někdo očaroval černou magií.

Například jedenáctiletej chlapec viděl nad Brinstolem letět modrého forda.

,,Je to neuvěřitelné, to mi doma nikdo neuvěří" divil se chlapec a dalších pár mudlů, kteří díky nám na všechno zapomněli.

Pan Potter riskoval o odhalení našeho světa, Bůh ví, co by se stalo, kdyby nás skutečně odhalili.

Slibujeme, že případ budeme řešit a chlapci, kterým nestačí vlak, budou řádně potrestáni.

S přáním pěkného dne, Kornelius Popletal, ředitel ministerstva kouzel

----

,,Paráda" radoval se Neville,

,,Senzace" přidala se Lenka Láskoradová.

Všichni z toho byli nadšení.

Kolem projela babka s kouzelnickými potravinami.

Já jsem zamumlala, že mám svojí svačinu, která se skládala z chlebaa  lunchmeatové, mudlovské konzervy.

,,Máma nestíhá, zapomněla, že já lunchmeat nerada" zaprskala Ginny, ale měla takový hlad, že

to všechno bez dalších řečí spořádala.

Byli už v polovině cesty, dobře se bavili, hráli Uno, prší a žolíky, které mi chvilku trvalo vysvětlovat.

Pak jsme se postupně prostřídali v kupé, abychomse převlékli z mudlovského oblečení do hábitů.

Deník jsem nemohla vytáhnout, tak snad až na místě, ve škole Čar a kouzel v Bradavicích, napíšu všechno Tomovi Radleovi.