Quileutská dívka - 4.kapitola

 Vyšla jsem z ložžnice se dvěma copánkama.

Koukla jsem se na sebe do zrcadla, ta zrůda ze mě vyplavala na povrch.

Nebyla jsem tak hezká jako Bella.

Nyní jsem nechápala, co všichni mají s mými vlasy.

Ohrábla jsem si je, vzala si padesát babek a šla ke kadeřnici.

,,Prosím růžovej melír" a dala jsem nešťastné kadeřnici dvacet korun.

Dostala jsem lesk na rty jako dárek a ulevilo se nám obě,a, když kadeřnice rozplétala copy.

,,Alice?" Vytočila jsem číslo, ač nerada, páč její smradlavé hadříky si mohla nechat pro sebe.

,,Ajeje, ty víš dobře, že vlky nevidím, počkej na mě u té kadeřnice" nakázala mi Alice.

,,Prosím vás, můžete mě vyfotit a tu fotku tady nechat slečně Alice Cullenové?"  Zeptala jsem se.

,,Proč ne" a já jí za to dala dvě babky jako dýško.

Vyběhla jsem se svým růžovým melírem.

Drahá Alice,

vím, možná je divné mít růžové vlasy, ale byl to můj životní sen.

Odjíždím. už na to nemám sílu. Ztratila jsem nervy nad svým bratrrem Paulem.

Nenávidím svojí sestřenici ze vzdáleného kolena za to, že si se mnou hraje jako s malým děckem.

Určiitě ty, Alice, budeš mít pro mě pochopení.

Zdraví z cest,

Cameron.

Byla noc, když jsem přešla území La Push a Cullenovic,

Mizel za ní měsíc a šedé, tmavé mraky hrozili bouří.

Nebylo to zrovnika příjemné cestování.¨

Přemýšlela jsem, jestli nejít na Olympic Mountains, ale tam by mě našli.

Ani jsem nevěděla, v jaké díře se ocitám.

Copak asi dělá Paul?

Neslyšela jsem je...neslyšela jsem nikoho, jen hrom a blesk.

Schovala se do zdejší jeskyně, kde se trochu prospí.

Zdálo se jí o něm. O Embrym.

O jejich společných sexuálních choutkách a jednomu nádhernému sexu, jak jí odpanil.

Něco jí v břiše se zahýbalo. Ucítila to.

Je jí teprve třináct, nemůže být těhotná.

Je nejmladší vlkodlačice kromě Becka.

Ten se proměnil teprve v deseti a snadno se rozčiloval, takže mu dalo co síli, aby nezaútočil na svou nevinnou matku, když mu vnutila po pár absencích ze školy mu napsat úkoly.

Probudila jsem se.

Svítilo sluníčko, už hodně vysoko a mraky lemovalo azurové nebe.

Ach, jak toužila po sprše, ale vrátit se nemohla.

To nepřipadalo v úvahu.

V žaludku jí zakručelo, tak opatrně vstala a běžela na lesní mýtinu, de se pásli dvě divoká, tučná prasata.

Lesní divočák, sice to není dieta, ale snaha a hostina, bude.

Vrhla jsem se do něj, a on zakvičel jako malá holka a zemřel.

Nestihl se ani bránit.

Hladová jsem se vrhla do syrového masa a druhé orase uteklo.

Teda divočák.

Zavrčela jsem a s chutí jsem si nacintala tlamu od krve.

Tak a teď ta koupel...!

Nedaleko tekla Jezerská řeka, kam jsme chodívali jako malý sbírat houby.

Bylo to ten den, kdy otec nepil a autem nás zavesl sem a houbařili jsme.

Nakednou jsem spatřila velké zvíře, lva.

Byl  to určitě lev? Mám se do něj pustit?

Ale v tom jsem ucítila nával úlevy.

,,Jestli máš žízeň, tak pij" chtěla jsem se lvovi podívat do hlavy, ale byla zabetonovaná.

A to mluvil ten lev! My došlo, že já lidské řeči nejsem schopná, už se ani neumím převtělit do quileutské bojovnice.

Žízní přímo umírám, drahý  pane, poděkovala jsem mu a jazykem jsem vodu hltala do krku.

Za chvíli jsem byla plná.

Lev zmizel, aniž bych mu cokoliv stihla říct.

Utíkal tak rychle.

Počkej, počkej! Volala jsem na něj.

Ignoroval mne.

A od té doby jsem po marném pronásledování dostala opět žízeň.

Soustředila jsem se na své lidské já,

Povedlo se mi převtělit v nahou dívku.

Uviděla jsem na druhé straně řeky malou holčičku, která se rozbrečela strachy.

Převtělia jsems e zpátky ve lka a pádila jsem pryč.

Růžový melír mi pořád drží, hurá!

Aspoň jí tak jen tak někdo nepozná.

Vzpomínal asi na tyčinky MYSLI, které jsem jedla k svačinám ve škole.

Ale to sem nepatří.

Teď jsem vlk...a lev mi pomohl zpátky převtělit se v lidskou podobu.

Magický lev....mystický, přísahám bohu, že to bylo tak..!!!