Quileutská dívka - 5.kapitola

Jako lidská holka bych se měla chovat

Nyní, ale jsem byla vlkem.

Na všech čtyřech jsem opouštěla Olympic Mountains.

Vzala jsem to do Seattlu.

Embry........Embry........Embry! volala jsem nervózně, ale neslyšela jsem ho.

Nyní jsem pochopila, že když jsem opustila smečku, neuslyším nikdy nikoho.

Budu tím démonem uvězněná, napořád a osamotě.

Jakmile mi skončila menstruace, Embrymu jsem nařídila, aby se trochu stáhl.

Ač nerad, tak mne poslechl.,

Ledové pláně vystřídala klikatá silnice.

Dostala jsem hlad, tak jsem roztrhla malou srnku, ubohou chuděru, co si to ošklivě odnesla.

Byla v nesprávný čas na nesprávném místě.

Nemohla jsem za to, kosti jsem zahrabala pod kořeny stromů a pohřbený ostatky těla se tak mohli rozhnívat v klidu.

Nasycená jsem vykonala potřebu a běžela jsem dál.

Být vlkem bylo někdy prokletí, někdy super.

Ajeje, v Seattlu po mě pátrali.

Byli tam nalepený výtisky letáků s mou fotkou.

Věděla jsem, že není bezpečné se převtělit, dokud tu ty letáčky budou strašit,

Ach ne, Alice! A Bella!!!

Nemohla se asi dívat na to, jak byl Embry nešťastný.

V žaludku mě bodlo u srdce, deprese.

Začala jsem kňučer, pak jsem se neovládla a zavyla jsem.

Nic...nikdo se neozval...v tom jsem si usmyslela, jestli nejsem neviditelná.

Nikdo mě neviděl, nikdo o mě neslyšel.¨

V tom jsem ucítila smrad.... tenhle pach dobře znám, pijavice jedna blbá, kterou jsem přilákala.

Vrhla jsem se na ní a roztrhla jí vejpůl, pak jsem se převtělila a tělo jsem zapalovačem zapálila.

Když dohořeli poslední zbytky, pokračovala jsem dál v cestě.

Měla jsem jasný cíl, Tenenssie, tam bydlí má babička.

Trochu jí výpomoct, dokud ještě můžu.

Taky to bylo jediné místo, kde by mě nepoznali, páč ty blbý letáčky teď byli skoro všide.

Kolik mohl stát jeden leták??

Pár jsem jich před obchodem roztrhla a převtělila se před malou, zmatenou holčičkou, která mě málem udala své mámě, ale ta říkala, ať si své fantasmagorické historky nechala pro sebe.

Měla jsem kliku, štěstí, že mě nikdo jiný až na tu malinkou neobjevil.

,,Auuuuu" zavyla  jsem z radostí znovu.

V tom jsem uslyšela......kde je? ,,Kde je?" Byli to místní policajti, Charlie Swann a Rupert Geco.

,,Ale, Charlie, to se ti asi něco zdálo" ukidňoval ho Rupert, který nastoupil nově po Heenrym Clearwaterem, který v loni dostal infarkt, anebo, zabila ho pijavice, ta zrzka, Victoria.

Byla všwk roztržená na kusy  a její armáda taky.

To jsem ještě nebyla vlkem, tím jsem se stala rrok po té.

Nejtěžší to měl Sam, ten nevěděl, kým je, dokud si neposlechl legendy svýho klamu.

Ale myslím, že Jacob Black by byl lepší alfa samec, než Samuel.

Ale teď jsem byla alfa sama sobě.

Vytuhla jsem.

Zdál se mi krásný sen.

O Embrym, jak jsme spolu běželi lesem.

O vůni Emilyných pečených muffinů.

Z očí mi začali téct slzy...vrať se domů, tohle není svět pro tebe...něco mi radilo v duchu.

Ale má paličatost oddolala.

Běžela jsem dál Seattlem, bez kávy nebo Energy drinku.

Nebe osvítili hvězdy, noční lampiony mi dělal měsíc.

Věděla jsem, že běžím dobře.

Zavyla jsem radostí a pár oken se rozsvítilo, ale nemohli mě spatřit.

Jen jsem uslyšela pár nadávek, ve stylu, ticho..my chceme spát...a pak se opět zhaslo..