fantasy my diaries

 Vánoce se blíží, čert s andělem pěkně šíří, že tu budou pěkná křídla z papouščího píří. Jen ne nadechnot se, když blíží se úplněk,tak zazvoň a na mě zapomeň. Chodím lesy, loukou, cukroví vánoční opravím moukou. Na drakovi jezdec lítá, rozdává nám radost, slunce při tom svítá. Použij obraceč času, ucítíš moji lásku, opečeme si klobásku A že je tvé srdce silnější než diamant, všechno půjde hladce, Budeš křičet jako kormorán, radostí s láskou, přepychovější než briliant.

Alfred mne vzbudil svou vůní míchaných vajíček. ,Dobré ráno" pozdravila mě Gabriela a dala baňku na strom. ,,To už jsou Vánoce?" Podivila jsem se. ,,Ano, a přišel ti balík" věnovala mi krabici. Otevřela jsem jí. V ní byl růžový náhrdelník na krk. S vyřezávaným vlčkem, od Jacoba, napsáno- ,,Oni ví, že jsem tady?" Zavrčela jsem vztekle a odhalila jsem své tesáky. ,,Museli jsme jim to říct, fakt promiň" omlouvala se Gabriela. V tom někdo zatukal na dveře, ,,Další z tvých dárků dorazil" usmála se Gabriela, jako kdyby spatřila zlaté prasátko. Embry Call se objevil ve dveřích, ,,Kde se potuluješ, ty cvoku:" Ptá se mě a objímá. Příjmu jeho náruč a rozpláču se. ,,Alfred volal Jacobovýmu tátovi a ten to řekl mě" přiznal Embry. ,,A na co je toto?" Prohlídl si balíček Alfred. ,,Na něco, co pomáhá proti kouření" pravil Embry a dal mi vášnivou pusu. ,,O náplasti, ó sprejíček, ó žvýkačky" vzdychl šťastně Alfred. ,,Můj nejhezčí dárek jsi ty"

 V Alpách jsem se převtělila v dívku, kde jsem spatřila domek. Byla to stará chátra, ale ta vůně kávy a pečeného pečiva mi udělala šílený chuťový buňky. Oblékla jsem si na sebe černé legíny a modrou mikinu a boty. Jo nebylo lehké, s tímto závažím běžet. ,,Kdo je|?" Ozvalo se po zaklepání. ,,Dobrý den, nenašel by se tu nocleh?" Zeptala jsem se a ukázala mu pět zlaťáků. ,,Todle je zlá doba. Jak máme vědět, že se neprobudíme mrtvý od těch zatracených pijavic?" Rozkřikl se chlap. ,,Alfrede, co se to děje?" Zpoda z něj vykoukla mladá dívka. ,,Gabrielo!" Zakřičela jsem, nadšeně. ,,Moment, vy se znáte?" Ptá se pán Alfred. ,,Jistě, ze školy v quileutské rezervaci" přiznala Gabriela. ,,Nebojte, můj vlk je v bezpečí" vycenila jsem tesáky a pak je schovala. ,,No tak dobře, můžeš jít dál, ale né zadarmo. Musím taky něčí topit a voda taky není nejlevnejší, jestli se chceš..ehm, osprchovat" vzal si ode mě pět zlatek a já jsem se odebrala do sprchy. ,,Voda