Quielutská dívka - 6.kapitola

 V Alpách jsem se převtělila v dívku, kde jsem spatřila domek.

Byla to stará chátra, ale ta vůně kávy a pečeného pečiva mi udělala šílený chuťový buňky.

Oblékla jsem si na sebe černé legíny a modrou mikinu a boty.

Jo nebylo lehké, s tímto závažím běžet.

,,Kdo je|?" Ozvalo se po zaklepání.

,,Dobrý den, nenašel by se tu nocleh?" Zeptala jsem se a ukázala mu pět zlaťáků.

,,Todle je zlá doba. Jak máme vědět, že se neprobudíme mrtvý od těch zatracených pijavic?" Rozkřikl se chlap.

,,Alfrede, co se to děje?" Zpoda z něj vykoukla mladá dívka.

,,Gabrielo!" Zakřičela jsem, nadšeně.

,,Moment, vy se znáte?" Ptá se pán Alfred.

,,Jistě, ze školy v quileutské rezervaci" přiznala Gabriela.

,,Nebojte, můj vlk je v bezpečí" vycenila jsem tesáky a pak je schovala.

,,No tak dobře, můžeš jít dál, ale né zadarmo. Musím taky něčí topit a voda taky není nejlevnejší, jestli se chceš..ehm, osprchovat" vzal si ode mě pět zlatek a já jsem se odebrala do sprchy.

,,Voda má, voda má" zpívala jsem si v duchu.

Jakmile jsem byla osprchovaná, vzduchem se nesl obláček sprchové páry.

,,Ségra, ty ses ani trochu nezměnila" pravila Gabriela.

,,Takže ty a ehm.." zapochybovala jsem.

,,Ne to je můj nevlastní táta. Mého pravého táty zabili studení" přiznala Gabriela.

,,No a tak mě adoptovali" přiznala znovu.

,,A máme tu nejlepší holčičku na světě. Ve škole dostala diplom za snahu" pousmál se pyšně otec a dával na pánvičku rybí prsty.

,,Vážně?" To jsem o hodně přišla, pomyslela jsem si a s chutí jsem si nabrala šest rybích prstů a bramborovou kaši.

,,Naprosto, jo a pořád chodíš s tím mladým?" Zeptala se.

,,Právě roto jsem utekla. On se do mě vtiskl, když jsem měla své dny a to je ..." nedokončila jsem větu.

,,Divný" přikývla Gabriella.

,,Navíc, já tam nepatřím, nezapadám tam" povzdychla jsem si a z očí mi začaly kapat perličky slz.

,,Ale, ale" zakousla se do rybího masa Gabriella.

Večer jsme se podívali na pár dílů Teorii velkého třesku.

Zasmái jsme se a já pocítila, že jsem našla místo, kde se na pár dní můžu skrývat.

Gabriela důvěřovala Alfredovi a ten indiánský chlapík by mě ve jménu své krve nikdy nezradil.

===

Ráno jsem se probudila, sluneční obloha mě oslnila.

Venku nasněžilo přes noc o pěkný pár cm sněhu.

,,Crrrr" ozval se telefon.

Já jsem se lekla, jestli to není moje rodina.

Naštěstí zásilka plná masa z města.

Měla jsem za úkol se postarat o domácnost, zatímco Gabriela šla do školy a její otec Alfred do práce.

Uklidila jsem nádobí, dala jsem vařit kachnu a zelí a knedlíky.

Já jsem měla hlad, tak jsem nepočkala, než rodina přišla.

Ještě tři týdny a budu mít menstruaci.

Co když mě Embry vyčmuchá?

Nalepil se na mě, a mě to nedělalo dobře,

Zítra udělám kuře.

Pustila jsem se do umývání nádobí a odložila jsem jídlo na sporák.

,,MMM, vaříš jako Emily" pousmál se spokojeně Alfred.

,,Po takovém jídle se sotva pohnu" uchechtla se Gabriela.

,,Jsem ráda, že vám chutná" pousmála jsem se a další nádobí jsem pozumývala.

,,Jo, tady je dalších pět zlatek" ukázala jsem Alfredovi.

,,Nech si je broučku, přece mi nebudeš platit za práci" zasmál se Alfred a vytáhl zlatou whisky.

,,Whisky?" Nabídl mi skleničku plnou ledu a ohnivé vody.

,,Děkuji" příjmula jsem a trochu jsem se zaksichtila, když jsem poprvé v životě ochutnala tvrdší nápoj než pivo.

Osladila jsem si whisky s cocacolou a vyzunkla.

Pak jsem skleničku jemně opláchla schovala jsem jí zpátky do vitrýny.

Nadechla jsem se, když mi teplo z alkoholu tepalo v krvi.

,,Jdu zkontrolovat terén" navrhla jsem, páč jsem potřebovala být na  chvílku ve vlčí kůži a sama.

,,Dobře, ale buď opatrná. Neradi by jsme tě chtěli mít na svědomí" souhlasil Alfred a já pohlédla do jeho vážných, hnědých, očí.

´===

Venku začalo foukat. Oběhla jsem domeček i zahradu. Týbláhió, to mě chybělo.

Být na všech čtyřech a co bylo nejlepší, přestala jsem slyšet jejich myšlenky.

Byla jsem sama, samotná v tomhle celém světě.

Jednočlená smečka, alfa sama sobě.

Pak jsem se vrátila do domu a šla jsem spát...