Quileutská dívka - 8.kapitola

 Když byla zima tak ses ke mě přitulila, znělo mi v hlavě.

Paráda, dvoučlenná smečka. Já a Embry.

Tuhle válku nemůžeme vyhrát.

Proti Cullenovic klanu jsme jen dva nebo čtyři,

Alfred s Gabriellou wuileutskou rezervaci nemají zrovna dvakrát v lásce.

Bude válka, nebo něco mezi úsmiřím a bojováním?

Chtěla jsem dostat toho silného, jako medvět, Emmetta Cullena.

Jak já jsem prahla po pomstě.

Právě jejich puch bylo to, co mě od nich odrazovalo se s nimi přátelit.

Byla jsem mimo, chtěla jsem válku proti Cullenovic klanu.

Nenávist bylo to jediné, co jsem k těm smrdutým pijavicím cítila.

Měla jsem chuť vrhnut se na toho nejsilnějšího, Emmetta, co je fakt silný, jako medvěd.

Přemýšlela jsem nad horkým šálkem kávy, kam jsem si už sypala pět kostek cukru.

,,Jsi nějaká zamyšlená?" Všiml si Embry.

,,Dvojčlená smečka je málo" zamýšlela jsem se.

,,Na co?"

,,Na válku" zavrčela jsem a hodila si do kávy další kostku cukru.

,,Jak tohle můžeš pít?" Chechtal se Embry-

,,Na válku, jsem přece bojovnice tak potřebuji nějakou energii" vypila jsem kávu, která mě přišla najednou nechutně přeslazená.

---

Převtělila jsem se a vyběhla ven. Ctělo se mi vykonat spotřebu, tak jsem to udělala po vlčím.

Nesnášela jsem záchody zadek jsem si umyla ve sněhu.

Po tom jsem se proběhla krátce do quileutské rezervace.

Slyšela jsem jenom Embryho a zdál se být v pořádku.

Plížila jsem se kolem Blackových.

Otisknutému se nesmí nic stát. Tak to je náš úplně  nejvyšší zákon.

Ale na mě neplatil, mohla jsem zabíjet koho se mi zachce.

Malá Nessie byla pro mě téměř na dosah ruky.

Převtělila jsem se na okraji lesa.

,,Tak co ty stvůřičko?" Zeptala jsem se v duchu.

Malá Nessie si mě všimla a běžela směrem ke mě.

,,Teto!" zavolala.

,,,Pššt, je to naše tajemství" dala jsem jí pusu na tvář.

V srdci ji kolovalo lidské teplo a zároveň chlad.)

,,V noci je tahle písnička,

tou cestou běží klisnička.

V tou cestou dál,

běží do ráje,

počkala si až na prvního máje" zpívala jsem jí, co mě napadlo.

,,Renesmé!" Už jí začali hledat.

,,,Tak utíkej za svými, nebo ti vážně ublížím" zavrčela jsem.

,,Psst" položila mi na rty ukazováček a běžela za svojí rodinou.

----

Běžela jsem zpátky za Alfredem a Gabrielou.

Chystali zrovna večeři.

,,Tak co je nového?" Ptá se Alfred.

,,Povyrostla, Renesmé" přiznala jsem.

,,Je to zrůda!" Rozčílila se Gabriela.

,,Klid, Gábi" utěšoval jí Alfred.

,,Na prvního máje jsem vyhlásila válku" přiznala jsem jim  a přezpííívala jsem jim písničku o klisničce.

,,,Jestli to myslíš vážně, tak půjdeme s tebou" souhlasil Alfred.

,,Ne to já musím zabít tu stvůřičku" odsekla jsem.

Když jsi napochybách, neztrácej naději, přišlo mi do hlavy.

To není vtipný, zavrčela jsem-

To ani ne, ale copak se Spiderman zbavil své moci?

Copak ho ten doktor Oktavius nemotivoval to zastavit?

Na tom něco bude, vycenila jsem tesáky a zakousla se do masa.

Není o co stát, začínám to vážně brát, zakousl se do masa Embry.

Po lovu jsme se převtělili a hodili na sebe šaty.

Když jsme byli napraskání divočákem, tak jsme zalehli a usnuli v ložnické posteli,

k sobě přitulení.

Zdálo se mi o tom ,jak jsem vyla na měsíc.

Ráno kafíčko, probuď se mi srdíčko, napadlo mě.

Ale takhle to čtení myšlenek v lidské podobě nefungovalo.

Vlčí telepatie.