Někteří brali lov němých zvířat pro zábavu. Já jsem lovila jen tak, když jsem neměla co k jídlu. Alfred a Gabriela mi zachránili život, takže jsem nemusela být odkázaná na zvířatech. Jsou podle mě zvláštní, dokonce mají mnohem zvláštnější styl uvažování, než my, lidé. Zrovna jsem jedla čokoládový muffin, když v tom se vrátil Alfred z hlídky. ,,MMM, muffiny, ty s čokoládou" zavrněl spokojeně, pohladil si fousy a plešku, na kterém se mu rojili jednotlivé pramínky vlasů. Na někoho mohl Alfred působit divoce, pro mě to byl milující a laskaví strejda, co mi zachránil život. ,,Nazdar parťáku" pozdravil Embryho, ale ten si toho téměř nevšiml, páč mi cosi šeptal do ucha a hladil mě po vlasech. ,,Klidně si dej, já s Gáinou jsem toho napekli pro celou somárskou vesnici" zažertovala jsem. ,,Dám si díky" vzal si muffin, pořádně si kousl a zapil to ilnou kávou. ,,No tak, už toho nech" zarazila jsem Emryho, páč to bylo samý miluju tě, miluju tě, navždycky spolu souzněni.