Quileutská dívka - 11.kapitola

Pouštím si hudbu do sluchátek a usnu.

Musím ještě jednou mámě poděkovat za toto relaxační CD,

Když hudba skončila, pustila jsem si jí znova.

Takhle jsem trávila dalších deset hodin času,

Bylo prima nebýt vlčicí v té zimě.

Trochu se už oteplovalo, ale nestálo to za nic.

Za to můj démon v těle vycítil teplejší vzduch a začala jsem línat.

Což je celkem na hovno, protože vás snáz podle pachu vystopují.

Někdo zaklepal na dveře, ale já jsem měla puštěnou hudbu a spala jsem u toho.

Teď ve vlčí hlídce byla řada na Gabriele.

Všechno bylo v pořádku.

Přejmenovala jsem se na Cameron, terminátor byl pro mě top.

Když jsem byla na úřadě, uznali mi to.

Měla jsem radost a zapila jsem to pivem.

Vlčí teplota stoupla, ale zároveň klesla.

Zanedlouho jsem pila vaječný likér a kávu.

Embry už o mě musí mít strach.

,,Cameron!" Představovala jsem si jeho hlas v hlavě.

Nejsem schizofrenik, halucinace pro mě nejsou běžnou normou.

Oteřvřeli se dveře baru a rozzuřený, rozpálený Embry tikal očima sem tam, dokud mě nesspatřil.

,,Uff, to se mi ulevilo, vydrž, Cameron" poplácal mě po zádech, z kalhot vytáhl dotykový mobil a volal Alfredovi.

,,Buďte na místě, tady to není bezpečný" varoval nás Alfred.

,,Mama?" Ozvalo se v telefonu.

,,Renesmee, nezlob" uklidnila svou dcerku Bella Swannová, teď už Cullenová.

,,Musím jít" řekl Alfred.

---

A tak bylo po všem. Pijavice dostali Alfreda a Gabrielu.

Asi, aby mě přinutili vzdát se.

Ty arogantní hajzle!

Pomyslela jsem na Edwarda Cullena.

,Měli bychom se vrátit" rozhodla jsem.¨

,,To ne...víš co říkal Alfred?" Varoval mě Embry.

,,Není to můj otec" vycenila jsem na něj tesáky.

,,Tak jo" sohlasil.

---

U Alfreda to šlo cítit kávou a teplou vůní pečených rohlíků.

Byla tam ta prapodivná holčička a jedla pečivo, jako pes, který nedostal čtrnáct dní najíst.

K tomu popíjela kávu.

,.Ahoj" pozdravila mě svým zářivým, oslnivým úsměvem.

Potom ke mě natáhla ruku.

Ucukla jsem.

,,Neboj jenom komunikuje" usmál se Alfred a holčičce jsem dovolila, aby mi ukázala, co si myslela.

Spatřila jsem člověka, nejspíš její lidskou matku, jak jí rodí.

,,Napůl smrtelná, napůl nesmrtelná" vydechla jsem úžasem a pohladila ji po jejich vlasech, byly hebké jako peří a silné jako lano.

,,Ty jsi nádherná" dala jsem jí polibek a Bella, její matka se po mě usmála.

Tak jsem podlehla kouzlu, o kterém se povídalo.

,,Musíme jít lovit" řekli její rodiče.

,,Ještě chvíli zůstaň" škemrala jsem Nessie, jak jí říká Jackob..

,,Musíme se posilnit, už dlouho jse nic nejedli" a já se podívala na poloprázdnou mísu talíře, kde bylo pečivo.

Renesmee snědla poslední kousek.

,,Hurá na lov!" Zajásala.

---

Otevřeli jsme okno, abychom vyvětrali zápach upírů.

Já jsem použila jahodovou voňavku.

Ale nevailo mi to.

Bylo mi smutno po Renesmee, fňuk, fňuk...