Text 3 - Chlapec a dívka za dávných časů

 Tenkrát v roce,

když bylo krásně, všude mír.

Teklo místo vody

osvěžující víno v řece.

Všude samé sněženky,

kluci tím lákaly na holky.

Měsíc zářil,

obloha ozdobená hvězdami,

každej si je pletl,

se třpytivými drahokameny.

Stačil pouze běh,

nikdy nikam žádný spěch.

Vše bylo jasné,

jako křišťál,

ach ano,

orel nám přistál.

Dobré znamení,

hážu dříví k plameni.

A DÁL?

Hvězdy se třpytí,

hledej kluku,

snad se ti pro tvou družku najde kvítí.

Kluk ihned sněženky utrhl,

spletl je o tvaru královské korunou,

ptá se jí ,,Staneš se mou královnou?"

"Ano, ale musíš požádat mého otce,

ten všechno ví, nemýlí se.." směje se krásná dívka,

"Budiž tak učiniti,

není cesta daleká,,

mám koneckonců,

svého koníka.

Nasedni si a jedeme za ním,

nenech mě v tom dešti,

jinak se s tebou nachladím" odkašlal si chlapec.

A tak otec svatbu schválil,

byla veselka.

Brzy se narodila páru,

dvě maĺá miminka.