fantasy my diaries

 Elizabeth Hiefer-Lockhartová Potom po mě David vyskočil. Nestihla jsem ani odporovat. To,že jsem panna a, že to je mé poprvé, jsem mu odmítla sdělit. Nezamaskovala jsem to. ,,AUUUUU" zavyla jsem jako vlčice. ,,Neříkej, že to je tvoje poprvé, kotě" vybafl, v jeho očích, černých jako úhel, jsem poznala, že jsem ho tím vyděsila. ,,,Budu opatrný" slíbil a nasadil si kondom. Pak už to vubec nebolelo blo to jako nával adrenalinu. V žilách mi kolovala horká krev. Přitiskla jsem si ruce k očím. To jsem ale neměla dělat, páč jsem se škrábla a z té rank tekla krev. David jí olízl a barva očí se mu změnila přes ty černé oči, už vypadaly normálně. No samozřejmě, jestli jeho omamující safírové oči bxly normálí. Pil dál, nasával mou krev. Mohl mě klidně zabít! A já jsem mu zcela oddaná. Zbavila jsem se svéprávnosti. Pak jsem upadla během sexu do bezvědomí.. David Lockhart To snad ne! Doprdele, ona umírá! Po lačnění její krve jsem toužil, ale netušil jsemže jí skoro zabiju. Měl bych j

 https://youtu.be/kffacxfA7G4?si=5cOc7tNXln-LAqIC

 Tenkrát v roce, když bylo krásně, všude mír. Teklo místo vody osvěžující víno v řece. Všude samé sněženky, kluci tím lákaly na holky. Měsíc zářil, obloha ozdobená hvězdami, každej si je pletl, se třpytivými drahokameny. Stačil pouze běh, nikdy nikam žádný spěch. Vše bylo jasné, jako křišťál, ach ano, orel nám přistál. Dobré znamení, hážu dříví k plameni. A DÁL? Hvězdy se třpytí, hledej kluku, snad se ti pro tvou družku najde kvítí. Kluk ihned sněženky utrhl, spletl je o tvaru královské korunou, ptá se jí ,,Staneš se mou královnou?" "Ano, ale musíš požádat mého otce, ten všechno ví, nemýlí se.." směje se krásná dívka, "Budiž tak učiniti, není cesta daleká,, mám koneckonců, svého koníka. Nasedni si a jedeme za ním, nenech mě v tom dešti, jinak se s tebou nachladím" odkašlal si chlapec. A tak otec svatbu schválil, byla veselka. Brzy se narodila páru, dvě maĺá miminka.

 Když jsem letěla na drakovi, bylo to tak úžasné, tak vzrušující. A TO NENÍ VŠECHNO, NAHLÍDNI DO MÉ MSLI A SLEDUJ, přikázal drak. Nevěděla jsem, jak to myslí, ale vší silou jsem se soustředila do drakových očí. ,,No né, takhle ty vidíš pořád?" ptala jsem se. Mezitím dole cestovala skupinka. Vypadali, jako ostřílení elfové. Ale kdyby jsme přistáli, nejspíš by nás povraždili. TO JSME NEMOHLI RISKOVAT. Sledovali jsme, jak si to vyšlapují v nádherných šatech, s úžasnými šperky. ,,Brrr, tady nahoře je zima. a jídlo taky v nedohlednu" zabručela jsem. Vím, na co teď myslíš Lasaralen.  Ale něco k jídlu chytím. Nejraději bych byl doma v Tuduresu, pravil jsem. Brzy mě všechno bolelo, nohy měla sedřené od šupinaté dračí kůže. Král Gregholi by je upřímně uvítal, drakovi by dal tolik masa, o kolik by žádal. Ze sudů by lilo pivo a všude voněly nejrůznější jídla. Všichni by tančili a říkali ,,drak Gedeon je zpátky a ta nová bytost je opravdová královna! Čest všem padlím v bitvě o zlatou Ger